Jak jsem jel Crashed Ice.
09.02.2009

Konec roku 2008: V americkém Denveru kupuju nové brusle. V jedné prodejně na zimáku si vybíram brusle Nike Bauer a hned druhý den je už zkouším na ledě.

13 Leden: Další trénink na bruslích, tentokrát v rakouském Salzburgu na místním rybníku.

27 Leden: Sakra, měl bych si jít s klukama zahrát aspoň hokej, ale kvůli operovanému zápěstí se mi špatně drží hokejka.

2 Ůnor: Začíná se stavět trať na Vyšehradě... hmm asi bych měl jít ještě bruslit, řikam si.

4 Ůnor: Jsem na veřejném bruslení a po 10 minutách kroužení už mě to nebaví.

6 Ůnor: První jízda v ledové korytu, drncá to jak sviňe a moc to nejede, což znamená, že se bude hodně bruslit, což znamená, že mě budou pekelně bolet třísla.

6 Ůnor večer: Ůvodní jízdu kvalifikace zvládam skvělě, jsem průběžně na 8. místě, nakonec kvaldu zakončím na slušném 14. místě, ještě že jsme jeli po jednom...

7 Ůnor: Závod, čtyři bruslaři najednou loket na loket, noha  a třísla mě stále pekelně bolej. První kolo, ztrácím rovnováhu a padám po prvním skoku, sakra, že jsem netrénoval víc! Jsem ok, zbytek závodu sleduji z VIP stanu, stále mě bolej třísla.

8 Ůnor: Probouzím se po Crashed Ice afterpárty a stále mě pekelně bolej třísla. Stálo mi to za to? Ano stálo a už se těším na další závod.