Menstyle interview
02.01.2013

BMX zná asi každý. Název vychází ze zkratky z anglického Bicycle Motocross. Parta kluků, kteří blbnou na malých kolech - patrně vás napadá. Málokdo ale ví, že je to seriózní sport, od roku 2008 dokonce i olympijský. Vedle bikrosu se věnuje také fourcrossu, závodům na horských kolech, kdy se vždy čtyři jezdci snaží dostat co nejrychleji do cíle. Jako všestranný bikrosový a fourcrossový jezdec si za svou úspěšnou kariéru vyjel mnoho titulů. „Frky“, jak se mu říká, je trojnásobný mistr světa ve fourcrossu, dvojnásobný vítěz Světového poháru ve fourcrossu a Král české cyklistiky. Jeho životní filozofií je hrdost, vášeň a láska. Skromný atlet s jiskrou v oku má talentu na rozdávání. Jestli to jednou bude mladým sportovcům předávat dál, to záleží na tom, „jestli bude vůbec komu“, jak říká. Že by u nás tento sport vymíral? Za celosvětového kralování Michala Prokopa rozhodně ne.

Vzpomenete na svoje první kolo? Tenkrát byla kola asi o dost jiná nežli dnes.

Určitě byla jiná, hlavně o mnoho těžší. My jsme tenkrát měli jen víceméně podomácku vyrobená kola.

Jak těžké bylo v minulé době takové závodní kolo sehnat?

U nás existovala jedna firma, která bikrosová kola vyráběla, ale to bylo všechno drahé. Jak říkám, tatínkové vyráběli kola doma, ladili je a vylepšovali. Mně se o kolo staral především můj děda.

Vzpomenete si, kdy jste se poprvé účastnil zahraničních závodů? Vybavení vašich soupeřů se asi s tím vaším nedalo srovnat.

Vzpomínám, samozřejmě. Bylo to v Holandsku. Jak se otevřely hranice, hned jsme vyrazili na závody. To, na čem jsme jezdili my, bylo opravdu nesrovnatelné s tím, co jsme tam viděli. Kola našich soupeřů měla klidně až o deset kilo méně. To už byl pořádný rozdíl. Hned jsme nakoupili nějaké rámy a díly.

Kdy jste si bikros vůbec zamiloval?

Kolega mojí maminky měl syna, který se bikrosu věnoval. Jako malého kluka mě s mámou vzali podívat se na Prosek na trénink a bylo hotovo. Strašně se mi to zalíbilo. V osmdesátých letech vzbuzoval bikros u nás velké nadšení. Mně bylo pět a něco.

To mě docela překvapuje, vždyť to byl vyloženě „západní“ sport.

To ano. Byl to ale hlavně přípravný sport na další sporty, jako byl motokros, silniční motorky, trial a další. Většinou to bylo tak, že do šestnácti sedmnácti let kluci dělali bikros a poté přecházeli na motorky.

Vás motorky nikdy nezlákaly?

Naštěstí ne, tenkrát mě to úplně minulo. Je ale pravda, že poslední dobou mě začaly lákat. Pokud bych se měl znovu narodit, možná bych se chtěl věnovat supercrossu v Americe. To je asi nejvyšší meta, kterou si sportovec jako já může vytyčit. Nikdy mě ale nemrzelo, že jsem zůstal u kol, i když většina mých kamarádů z dětství na motorky přešla.

Celý rozhovor najdete zde.