Prokop bloguje pro Dirtbiker #6
14.12.2010
Když už něco dělám, tak pořádně. A protože žádný správný závodník nedělá věci jen tak, potřebuje před sebou vidět nějaký cíl, určil jsem si jeden i já. Handicap. Ideální plán pro tyhle hnusné, sychravé měsíce. Aspoň tak to nejdřív vypadalo. Dám pár lekcí a zelená karta je doma. Párkrát do toho mrdnu jako na hokeji a je to tam, ne? Pohoda… Až do první lekce.
„Hraješ na pravou“, rozhodil mě hned na uvítanou trenér. Sklopil jsem uši a začal do toho mlátit, švihat, a zase mlátit. Po pár lekcích odpalů to pořád nebyla žádná hitparáda. Zadarmo se ale nedám! Jsem totiž mistr hry na greenu. Sice leda v kategorii „nejlepší biker dneska ráno na téhle jamce“, ale i tak mě drží nad vodou pocit, že aspoň něco mi jakžtakž jde. Golf je přeci relax… Chytráka, co tuhle hlášku vymyslel, bych jednou rád potkal. Nesnáším chození pěšky a na golfu nedělám nic jiného. Pořád někde hledám zakutálený míček a když už to má být relax, tak aspoň nadávám u každé rány jako dlaždič a abych se úplně uvolnil, mlátím zuřivě holemi kolem sebe.
Občas se ale stane, že to fakt trefím. Jako, když to poprvé pořádně odlepíte. Netušíte, kdy to konečně vyjde, ale ten pocit je k nezaplacení! Zkusit se má všechno, jiné prostředí, nová dráha, jiný sport. Nevěřili byste, kolik má golf společného s fourcrossem nebo bikrosem. Při nekonečném čekání na odpolední program 4X svěťáků mi došlo, že skoro vždycky je poblíž nějaké to golfové hřiště. Předzávodní nudě je konec!
Příště beru s kolem i hole a zkusím zahrát nějaký ten par. V Americe stejně vozím dvacítku letadlem v golfovém travel bagu, za něj se totiž, na rozdíl od kola, neplatí. Teď holt potáhnu dva. Až takhle jsem tomu propadl. Díky golfu jsem si ani nevšiml, že vůbec nějaký podzim byl. Právě mi doma přistály nové hole od Nike, teď to teprve bude lítat! Už se těším, až zase obléknu kostkaté kalhoty, zaříznu spiky do trávy a opřu se do toho.
Takže, až příště pojedete parádním lesním trailem, kolem ucha vám proletí bílá kulka pořádné ráže, a z louky uslyšíte nadávat typa s býky na čepici, pak se kryjte… jsem to já a pálím ostrými.
Mám totiž handicap!
„Hraješ na pravou“, rozhodil mě hned na uvítanou trenér. Sklopil jsem uši a začal do toho mlátit, švihat, a zase mlátit. Po pár lekcích odpalů to pořád nebyla žádná hitparáda. Zadarmo se ale nedám! Jsem totiž mistr hry na greenu. Sice leda v kategorii „nejlepší biker dneska ráno na téhle jamce“, ale i tak mě drží nad vodou pocit, že aspoň něco mi jakžtakž jde. Golf je přeci relax… Chytráka, co tuhle hlášku vymyslel, bych jednou rád potkal. Nesnáším chození pěšky a na golfu nedělám nic jiného. Pořád někde hledám zakutálený míček a když už to má být relax, tak aspoň nadávám u každé rány jako dlaždič a abych se úplně uvolnil, mlátím zuřivě holemi kolem sebe.
Občas se ale stane, že to fakt trefím. Jako, když to poprvé pořádně odlepíte. Netušíte, kdy to konečně vyjde, ale ten pocit je k nezaplacení! Zkusit se má všechno, jiné prostředí, nová dráha, jiný sport. Nevěřili byste, kolik má golf společného s fourcrossem nebo bikrosem. Při nekonečném čekání na odpolední program 4X svěťáků mi došlo, že skoro vždycky je poblíž nějaké to golfové hřiště. Předzávodní nudě je konec!
Příště beru s kolem i hole a zkusím zahrát nějaký ten par. V Americe stejně vozím dvacítku letadlem v golfovém travel bagu, za něj se totiž, na rozdíl od kola, neplatí. Teď holt potáhnu dva. Až takhle jsem tomu propadl. Díky golfu jsem si ani nevšiml, že vůbec nějaký podzim byl. Právě mi doma přistály nové hole od Nike, teď to teprve bude lítat! Už se těším, až zase obléknu kostkaté kalhoty, zaříznu spiky do trávy a opřu se do toho.
Takže, až příště pojedete parádním lesním trailem, kolem ucha vám proletí bílá kulka pořádné ráže, a z louky uslyšíte nadávat typa s býky na čepici, pak se kryjte… jsem to já a pálím ostrými.
Mám totiž handicap!